OECD Multilingual Summaries

Climate Change Mitigation

Policies and Progress

Summary in Czech

Zmírňování změny klimatu

Přijatá opatření a dosažený pokrok

Přehled v českém jazyce

Změna klimatu představuje náročnou politickou výzvu, jejíž řešení vyžaduje vysokou úroveň důvěry a spolupráce mezi zeměmi. Světové emise skleníkových plynů se musí do roku 2050 snížit o 40‑70 % v porovnání s rokem 2010 a do roku 2100 musí klesnout na nulu nebo do záporných čísel, nemá‑li průměrná globální teplota stoupnout o více než 2 ºC. Budou‑li pokračovat současné trendy, dočkáme se s vysokou pravděpodobností daleko většího nárůstu teplot, který přinese zvýšené riziko závažných a nevratných dopadů na ekosystémy, rozsáhlého narušení zemědělských systémů a značných dopadů na lidské zdraví v tomto století i ve vzdálenější budoucnosti.

Tato zpráva mapuje trendy a pokrok v politikách zmírňování změny klimatu ve 34 členských zemích OECD, Evropské unii a 10 partnerských ekonomikách (Brazílie, Čínská lidová republika, Kolumbie, Kostarika, Indonésie, Indie, Lotyšsko, Litva, Ruská federace a Jihoafrická republika). Jejím záměrem je zvýšit transparentnost a zlepšit informovanost ohledně cílů v oblasti zmírňování změny klimatu a uplatňování nástrojů ke stanovení cen uhlíku i jiných opatření ke snížení emisí skleníkových plynů v různých odvětvích hospodářství.

V politikách zmírňování změny klimatu lze pozorovat následující hlavní trendy:

• Celkové emise skleníkových plynů se ve sledovaných zemích od 90. let minulého století zvyšovaly, ovšem emise na jednotku hrubého domácího produktu (HDP) téměř ve všech případech poklesly. V některých případech se emise v posledních letech snížily po finanční krizi, pak ale opět vzrostly v důsledku zvýšené hospodářské aktivity nebo změn v přístupu k jaderné energii po jaderné havárii ve Fukušimě. Některé země sice emise omezily, všechny ale musí vyvinout větší úsilí, v souladu s principy Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), má‑li se předejít nebezpečné změně klimatu vyvolané člověkem.
• Ačkoliv stoupá využívání nízkouhlíkových zdrojů energie, ve většině zemí jsou dosud hlavním zdrojem energie fosilní paliva a výroba i spotřeba energie z fosilních paliv je dotovaná. V r. 2012 bylo ve sledovaných zemích 45% elektrické energie vyrobeno z uhlí, což je palivo s nejvyššími emisemi uhlíku. I když některé země pokročily v reformě dotací na spotřebu fosilních paliv, řada zemí v podpoře výroby a spotřeby energie z fosilních paliv pokračuje.
• Ve zdanění energií se postupně více zohledňuje obsah uhlíku v palivech a stále více jurisdikcí přímo zpoplatňuje emise CO2 uhlíkovou daní. Energetickým a uhlíkovým daním však dosud podléhá jen malá část celkových emisí a daňové sazby dosud nejsou dostatečně vysoké na to, aby podnítily změnu technologií a výrazně změnily chování spotřebitelů. Daně z uhlíku plánuje zavést nebo již zavedlo na celostátní či nižší úrovni patnáct sledovaných zemí.
• Stále více jurisdikcí zavádí na mezinárodní, celostátní či nižší úrovni systémy obchodování s emisemi (ETS), ceny povolenek jsou však nízké. ETS funguje v Evropské unii a na vnitrostátní úrovni v Koreji, na Novém Zélandu a ve Švýcarsku. Čína spustila pilotní ETS v sedmi městech a provinciích a má v plánu rozšířit systém na celou ekonomiku. Lokální ETS byly zavedeny také v Kalifornii a devíti severovýchodních státech USA, dále v kanadské provincii Quebec a v japonských prefekturách Tokio a Saitama.
• Některé ze sledovaných zemí provedly v nedávné době reformy svých politik na podporu obnovitelné energie; ustupuje se od garantovaných výkupních cen a hojněji se naopak využívá přirážek k tržním cenám a konkurenčních nabídkových řízení. Rozšířené jsou také emisní normy pro elektrárny, normy spotřeby pohonných hmot pro vozidla a normy energetické účinnosti budov. Motivem k přijetí těchto opatření mohou být i jiné cíle, například zvýšení energetické bezpečnosti, či zlepšení kvality ovzduší a zdraví obyvatel.
• Veřejné výdaje na výzkum, vývoj a demonstrace (VVaD) v energetice, vyjádřené jako procento HDP, se drží na nízké úrovni, čím dál větší část těchto výdajů se však vynakládá na nízkouhlíkové technologie, jako například ukládání energie, inteligentní sítě, zdokonalená paliva a vozidla, či zachycování a ukládání uhlíku (CCS). V r. 2012 utratilo 22 členských zemí OECD z veřejných rozpočtů dohromady kolem 13 miliard USD za VVaD v energetice, a to zejména v oblastech obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti a jaderné energie. V některých zemích připadá více než polovina veřejných výdajů na VVaD v oblasti fosilních paliv na CCS. Značné prostředky na VVaD v energetice vynakládá také soukromý sektor.
• Většina sledovaných zemí dosud podnikla jen málo kroků ke snížení emisí v zemědělství, některé země však učinily výrazný pokrok v omezování odlesňování a snižování emisí skleníkových plynů v jiných neenergetických odvětvích. V některých zemích patří mezi významné zdroje emisí skleníkových plynů zemědělství, odlesňování, průmyslové procesy a odpadové hospodářství. Emisní náročnost zemědělství v řadě zemí od roku 1990 poklesla. Politiky ke zmírnění změny klimatu se však v tomto odvětví uplatňují jen obtížně. Na vině je zčásti špatná dostupnost nízkonákladových technologií ke snížení zemědělských emisí v řadě regionů. Některé země (např. Brazílie) učinily výrazný pokrok ve snižování tempa odlesňování, je však třeba podotknout, že výchozí tempo bylo velmi vysoké. K omezení emisí skleníkových plynů z průmyslu a odpadového hospodářství se užívají kombinace ekonomických nástrojů, předpisů a osvětových programů.

Téměř všechny sledované země přijaly rámci UNFCCC či Kjótského protokolu cíle v oblasti zmírňování změny klimatu do roku 2020. Jaké a jak náročné jsou tyto cíle, záleží na podmínkách jednotlivých zemí. Řada zemí také ohlásila zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky (INDC) pro období po roce 2020. Spojené království zavedlo na vnitrostátní úrovni právně závazný dlouhodobý cíl v oblasti zmírňování změny klimatu spolu s krátkodobými uhlíkovými rozpočty. Podobné přístupy uplatnily nebo o nich uvažují také Dánsko, Finsko, Francie a Norsko. Mnoho zemí si také na národní úrovni stanovilo cílové hodnoty relevantních ukazatelů emisí skleníkových plynů, obnovitelné energie, energetické účinnosti a lesního porostu.

I v případě, že se podaří beze zbytku splnit INDC a dosud oznámené vnitrostátní cíle, bude zbytek "světového rozpočtu uhlíku" (který je v souladu s nárůstem teploty o méně než 2°C) kolem roku 2040 vyčerpán, nepřijmou‑li státy důraznější opatření. Většina sledovaných zemí sice směřuje ke svým cílům, ale řada zemí jich patrně nedosáhne, pokud tempo snižování emisí výrazně nezrychlí.