Onemocnění COVID-19 se v průběhu roku 2020 natolik rozšířilo, že způsobilo nejzávažnější pandemii uplynulého století. Krize v oblasti veřejného zdraví vedla k významné hospodářské krizi, která má vážné důsledky pro blahobyt jednotlivce a společnosti nejen v současnosti, ale bude je mít i v budoucnu. COVID-19 odhalil skrytá křehká místa systému zdravotní péče existující již před vypuknutím nákazy. Přestože se často hovoří o tom, že výdaje na zdravotnictví jsou spíše investicemi než náklady, přístupy politik k této problematice nedošly před krizí k výrazným změnám. Výdaje na zdravotnictví směřují převážně do oblasti léčby, nikoli prevence. Síla, jakou pandemie COVID-19 dopadla na naši společnost a ekonomiku, navrátila problematiku veřejného zdraví do popředí politických agend. Úmrtnost na COVID-19 je ovlivněna postavením jednotlivce ve společnosti, což je bezútěšnou připomínkou důležitosti sociálních determinantů zdraví. Pandemie COVID-19 zdůraznila nutnost vnímat odolnost systémů zdravotní péče jako rozměr jejich výkonnosti, stejně významný jako dostupnost a kvalita péče a efektivita.