OECD Multilingual Summaries

OECD-FAO Agricultural Outlook 2018-2027

Summary in Czech

Zemědělský výhled OECD‑FAO 2018‑2027

Přehled v českém jazyce

Zemědělský výhled OECD‑FAO 2018‑2027 je výsledek spolupráce OECD a FAO připravený na základě příspěvků odborníků vlád jejich členských zemí a specializovaných organizací pro obchod s komoditami. Přináší posouzení shody desetileté perspektivy trhů se zemědělskými a rybolovnými komoditami na národní, regionální a globální úrovni. Letošní vydání obsahuje zvláštní kapitolu věnovanou vyhlídkám a výzvám zemědělství a rybolovu na Blízkém východě a v severní Africe.

Deset let po prudkém nárůstu cen potravin v letech 2007‑2008 jsou podmínky na světových zemědělských trzích velmi rozdílné. Produkce se výrazně zvýšila u všech komodit a v roce 2017 dosáhla rekordní úrovně u většiny obilovin, typů masa, mléčných výrobků a ryb, přičemž zásoby obilovin se vyšplhaly na nejvyšší úroveň v historii. Současně začal oslabovat růst poptávky. Většina impulsů poptávky v posledním desetiletí vyplývala z rostoucích příjmů na obyvatele v Čínské lidové republice (dále jen "Čína"), které podněcovaly poptávku této země po masu, rybách a krmivu. Tento zdroj růstu poptávky zpomaluje a nové zdroje globální poptávky nejsou pro udržení celkového růstu dostatečné. V důsledku toho se očekává, že ceny zemědělských komodit zůstanou nízké. Současná vysoká úroveň zásob se v příštích několika letech pravděpodobně též neobrátí.

Očekává se, že oslabení růstu poptávky během nadcházejícího desetiletí přetrvá. Hlavní hnací silou růstu spotřeby většiny komodit bude populace, ačkoli míra růstu populace by podle předpovědí měla klesnout. Kromě toho se očekává, že spotřeba mnoha komodit na obyvatele bude na globální úrovni stagnovat. To je významné v případě základních potravin, jako jsou obiloviny, kořenové plodiny a hlízy, v jejichž případě se míra spotřeby v mnoha zemích blíží míře nasycení. Oproti tomu růst poptávky po masných výrobcích zpomaluje kvůli regionálním rozdílům v preferencích a omezením čistého příjmu, zatímco poptávka po živočišných výrobcích, jako jsou mléčné výrobky, by v příštím desetiletí měla růst rychleji.

V případě obilovin a olejnin budou nejdůležitějším zdrojem růstu poptávky krmiva, za nimiž budou těsně následovat potraviny. Velký podíl dodatečné poptávky po krmivech bude nadále pocházet z Číny. Očekává se nicméně, že růst poptávky po krmivech na celosvětové úrovni zpomalí, a to navzdory zintenzivnění živočišné výroby. Velká část dodatečné poptávky po potravinách bude vycházet z regionů s vysokým růstem obyvatelstva, jako je subsaharská Afrika, Indie a Blízký východ a severní Afrika.

Poptávka po obilovinách, rostlinném oleji a cukrové třtině jako vstupních zdrojích pro výrobu biopaliv by podle očekávání měla růst mnohem mírněji než v posledním desetiletí. Zatímco v posledním desetiletí vedla expanze biopaliv k více než 120 Mt dodatečné poptávky po obilovinách, především kukuřici, v období, kterým se zabývá výhled, se očekává, že tento růst bude v podstatě nulový. V rozvinutých zemích stávající politiky další expanzi pravděpodobně moc nepodpoří. V budoucnosti bude tedy růst poptávky pocházet převážně z rozvojových zemí, mnohé z nichž zavedly politiky na podporu využití biopaliv.

Výjimky z obecného vzorce zpomalování růstu poptávky na obyvatele se týkají cukru a rostlinných olejů. Očekává se, že příjem cukru a rostlinných olejů na obyvatele v rozvojovém světě vzroste, neboť urbanizace v rozvojových zemích vede k větší poptávce po zpracovaných potravinách a polotovarech. Změny v míře spotřeby potravin a složení stravy znamenají, že "trojitá zátěž" podvýživy, nadměrné výživy a nesprávné výživy bude v rozvojových zemích přetrvávat.

Celosvětová zemědělská a rybolovná produkce by v následujícím desetiletí měla podle předpokladu vzrůst přibližně o 20 %, avšak se značnými rozdíly v jednotlivých regionech. Silný růst se očekává v subsaharské Africe, jižní a východní Asii a na Blízkém východě a v severní Africe. Naproti tomu růst produkce v rozvinutém světě by měl být mnohem nižší, zejména v západní Evropě. Růstu produkce bude dosaženo zejména pomocí zintenzivnění a zvýšení účinnosti a částečně na základě rozšíření produkční základny pomocí rozšíření stád a přeměny pastvin na ornou půdu.

S pomalejším růstem spotřeby a produkce se očekává, že obchod v oblasti zemědělství a rybolovu poroste oproti předchozímu desetiletí přibližně polovičním tempem. Čistý vývoz ze zemí a regionů s dostatkem půdy, zejména v Severní a Jižní Americe, bude mít tendenci se zvyšovat. Země s vysokou hustotou obyvatelstva nebo velkým růstem obyvatelstva, zejména na Blízkém východě a v severní Africe, subsaharské Africe a v Asii, zaznamenají nárůst čistého dovozu.

Předpokládá se, že vývoz téměř všech zemědělských produktů zůstane soustředěn ve stabilních skupinách hlavních dodavatelských zemí. Významnou změnou je vstup Ruské federace a Ukrajiny na světové trhy s obilovinami, přičemž se očekává, že na těchto trzích zůstanou i nadále. Vysoká koncentrace vývozních trhů může zvýšit sklon světových trhů k šokům v oblasti dodávek vyplývajícím z přírodních a politických faktorů.

Zemědělský výhled na období 2018‑2027 pracuje se základním předpokladem, že současné politiky budou pokračovat i v budoucnosti. Kromě tradičních rizik, která mají dopad na zemědělské trhy, existuje rostoucí nejistota, pokud jde o zemědělské obchodní politiky a obavy týkající se možného nárůstu protekcionismu na celosvětové úrovni. Zemědělský obchod hraje významnou úlohu při zajišťování potravinového zabezpečení a zdůrazňuje, že je zapotřebí příznivé prostředí v oblasti obchodní politiky.

Blízký východ a severní Afrika

Letošní zvláštní kapitola se zaměřuje na Blízký východ a severní Afriku, kde rostoucí poptávka po potravinách, omezená plocha půdy a omezené vodní zdroje vedou k rostoucí závislosti na dovozu základních potravinových komodit. Mnohé země vydávají velký podíl svých příjmů z vývozu na dovoz potravin. Potravinové zabezpečení ohrožují konflikty a politická nestabilita.

Zemědělská a rybolovná produkce tohoto regionu by podle očekávání měla vzrůst o 1,5 % ročně, zejména prostřednictvím zlepšení produktivity. Politiky v tomto regionu podporují produkci a spotřebu obilí, přičemž ve výsledku je 65 % orné půdy osázeno obilovinami s vysokou spotřebou vody, zejména pšenicí, která představuje velký podíl příjmu kalorií. Předpokládá se, že strava zůstane bohatá na obiloviny a cukr a bude mít nízký podíl živočišných bílkovin.

Alternativním přístupem k potravinovému zabezpečení by bylo přesměrování politik od podpory obilovin k rozvoji venkova, snižování chudoby a podpoře produkce zahradnických produktů s vyšší hodnotou. Tato změna by také přispěla k více diverzifikované a zdravější stravě.